Zkoušíte si to představit? Vcházíte do banky jen s osobním dokladem, trochu neupravený a rádi byste si půjčili nějaké peníze. Představujete si i ten nádherný let vzduchem, jak vás z banky vykopnou? To je co? Nu, ten let by v zahraničí nemusel následovat a vy se hned dozvíte proč.
Ačkoli, v podstatě byste mikroúvěr mohli dostat i u nás, ale asi ne u banky, ale u různých pofiderních společností. I když i o tom silně pochybuji.
V některých bankách prý totiž něco podobného existuje a je to prý skoro pro každého. Jenže sehnat o tom informace je obtížné, a když už, tak se rozcházejí.
Já však neznám nikoho, kdo by jej úspěšně využil, a neznám ani banku, která by jej oficiálně poskytla.
Ona to není žádná novinka. Vzniklo to celé v Bangladéši a vymyslel to majitel banky Mohamed Junus. Princip je velmi jednoduchý. Uvedeme si příklad. Žena nemá vůbec nic, ale přijde do jeho banky. Ta jí poskytne mikro půjčku na šicí stroj. Ona si jej koupí a s jeho pomocí začne vydělávat peníze. Nu a z těch pak splácí peníze bance tak, jak bylo předem dohodnuto. Nevěříte? Já také ne, a přesto to tak údajně funguje.
Celá tato věc je založena na důvěře. A to na jedné straně banky a na druhé člověka, který peníze chce. Tedy již jejího klienta.
Divíte se, že banka nezkrachovala? Nemusela. Tyto půjčky jsou skutečně mikro, žádné horentní sumy, většinou kolem třiceti dolarů. Takže ten, kdo se ode dna odrazit chce, a myslí to vážně, má naději. Ten, kdo chce jen peníze za nic toho využije jen jednou, podruhé již nedostane nic. Z toho, že banka i její majitel stále žijí a mají se dobře je patrno, že stále příjem převyšuje výdaj, takže asi se i na těchto mikro půjčkách nedá tratit, ale snad i vydělat. Protože jinak bych hodně pochyboval o duševním zdraví pana Mohameda Junuse. A ten to má celé jistě velmi dobře spočítané.
